Pod pojmem hospodářský les si většina lidí standardně představí hustý porost vysokých stromů, tak jak to dnes známe z velké části našeho území. Jenže ještě v ne tak dávné minulosti mnohé lesy, zejména v nižších polohách, vypadaly úplně jinak. Byly světlejší, protože se v nich páslo nebo hospodařilo výmladkovým způsobem. Mluvíme o lesích pastevních, nízkých a středních, které se z naší krajiny prakticky vytratily, v důsledku čehož o své životní prostředí přišlo množství ohrožených druhů. Typickým příkladem je jasoň dymnivkový, vázaný na světlé lesy s výskytem jeho živné rostliny dymnivky duté. Ta sice roste i v zastíněných lesích, jenže housenky jasoňů pro svůj život potřebují více otevřená stanoviště. Světlé „nížinné“ lesy, na rozdíl od lesů horských, potřebují pro svou existenci specifické obhospodařování.
Dobrá praxe
Pastvinové lesy
Jak název napovídá, neodmyslitelnou součástí pastevních lesů jsou pasoucí se stáda velkých býložravců. V minulosti lidé běžně lesy využívali na pastvu skotu či prasat. Takové lesy byly oproti těm současným velmi řídké a připomínaly spíše savanu nebo lesostep se spoustou starých solitérních stromů. Travnatý podrost představoval vhodný biotop pro řadu druhů rostlin a potravu pro zvířata, staré stromy zase poskytovaly množství dutin pro ptáky či tzv. xylofágní, tedy dřevem se živící hmyz.
Nejzachovalejší ukázkou pastevního lesa na Slovensku je chráněný areál Gavurky u Dobrej Nivy. Na ploše přibližně 100 ha se tu zachoval řídký dubový háj se stromy starými až 400 let. Část lesa je zarostlá, ale podařilo se sem vrátit pastvu a probíhá zde i postupné odstraňování náletových dřevin a ořez stromů tzv. pollardováním (vrškovým hospodařením, známé jako „na hlavu“, „na babku“) . Druhým pozitivním příkladem je Panónsky háj, který je součástí PR Šúr při Svätom Jure. Staré duby v něm byly až donedávna zcela zarostlé náletovými dřevinami, díky aktivitě BROZ se však podařilo obnovit otevřený charakter háje a vrátit do něj pastvu.
Špatná praxe
Zákaz lesní pastvy
Přestože je pastva v lesích velmi starý a tradiční způsob hospodaření po celém světě, ve střední Evropě byla s nástupem tzv. moderního lesnictví během vlády Marie Terezie zákonně zakázána. Tento stav platí až do současnosti, správce lesa je totiž povinen „starat se, aby byla zajišťována řádná ochrana lesa podle zásad správného lesního hospodářství, především aby se v lesích neprováděla pastva dobytka, hrabání steliva (hrabanky) nebo trpělo jiné pustošení lesa a lesní půdy“.
Zákonně je tedy dnes možná jen pastva na nelesních pozemcích. V důsledku zákazu lesní pastvy ale mnohé historické pastevní lesy zarostly náletovými dřevinami a časem byly převedeny na lesní pozemky. Jiné zase byly zejména během socialismu pokáceny a přeměněny na pole nebo intenzivní louky a pastviny.
Vysokokmenné sady
Zajímavou alternativu pastevních lesů představují extenzivní ovocné sady, ve kterých jsou vysazeny tzv. vysokokmenné stromy na planých podnožích. Jedná se o velmi užitečný způsob hospodaření, protože koruny stromů poskytují množství ovoce a prostor pod nimi může být využit například pro pastvu zvířat. Tradičně se takovýmto způsobem pěstovaly tzv. staré odrůdy, které vznikly před rokem 1950, od tohoto období je však vytlačují moderní odrůdy pěstované na vegetativních podnožích.
Extenzivní sady se zachovaly zejména v Bílých Karpatech a spojují v sobě vysokou kulturní a zároveň i přírodní hodnotu. Zmapováno zde totiž bylo dosud přibližně tři sta odrůd jabloní a hrušní a v jejich podrostu lze nalézt bohatá společenstva. Ekologové dokonce mluví o specifickém ekosystému, tzv. sadových loukách. Díky projektu Bielokarpatský ovocný poklad se záchrana starých odrůd dostala na výsluní a dnes už není problém sehnat kvalitní výpěstky a šířit je zpět do krajiny.
Intenzivní sady
Moderním opakem tradičního vysokokmenného sadovnictví je pěstování ovoce na nízkých, vegetativně množených podnožích, označovaných obvykle kombinací čísla a písmena, např. M9, M27, VVA-1. Z ekonomického hlediska má takové pěstování své nesporné výhody, zejména rychlý nástup plození a snadný sběr. Na druhé straně, intenzivní sady nepřinášejí z ochranářského pohledu žádné přidané hodnoty.
Základním problémem intenzivních sadů je nízký vzrůst a krátká životnost vegetativních podnoží. Takové stromy, pokud je vůbec ještě lze nazývat stromy, jsou kromě období kvetení pro volně žijící živočichy v podstatě nezajímavé. V důsledku slabé odolnosti vůči škůdcům jsou navíc intenzivně ošetřovány kombinací nejrůznějších pesticidů.
Nízké a střední lesy
Podstatou pěstování nízkých a středních lesů je schopnost některých listnáčů vegetativně zmlazovat. To znamená, že po spílení vyženou při zemi spoustu nových tenkých větví, podobně jako košíkářské vrby. Nízký les tedy připomíná spíše hustý porost křovin a představuje velmi efektivní způsob pěstování palivového dřeva. Výmladkování probíhá podle potřeby v 5 až 30 letých cyklech, vždy jen na určité části porostu. Pokud se v porostu nechají růst starší vysoké stromy, mluvíme o lese středním.
Na Slovensku nízké a střední lesy prakticky nenajdeme, o jejich obnovu se intenzivněji snaží ochranáři a vědci v České republice. Podrobná metodika péče o světlé lesy z roku 2016 může být v budoucnu užitečná i v našich podmínkách.
Přeměna na vysoké lesy
Nízké a střední lesy začaly zanikat zejména v důsledku průmyslové revoluce. V tomto období totiž prudce rostla poptávka po stavebním dřevě, které muselo být dlouhé, rovné a hrubé. Jelikož nízké lesy sloužily k produkci palivového dřeva, které stále více nahrazovalo uhlí, byly lesníky převáděny na vysoké lesy. Ty představují dnes nejběžnější způsob hospodaření a staly se zároveň jakýmsi „ideálem“ lesa. Husté zastíněné lesy s nedostatkem mrtvého dřeva se však obvykle vyznačují nízkou biodiverzitou a to jak v podrostu, tak i vyšších patrech.
Slovenská legislativa sice umožňuje pěstování nízkých a středních lesů, avšak pouze pokud jde o tzv. ochranné lesy nebo lesy zvláštního určení. Základním typem lesa je ale podle zákona les vysoký a doslovně se v něm píše, že „nízké lesy a střední lesy se postupně převádějí na hospodářský tvar vysokého lesa“.
Zdroje fotografií: Jakub Cíbik, wikipedia, Ochrana přírody, Historická ortofotomapa, wikipedia,