Vodní toky

Dobrá praxe

Revitalizace toků

Pod pojmem revitalizace rozumíme soubor nejrůznějších opatření, která by měla vést ke zlepšení stavu narušených vodních toků. V případě znečištěných toků je základním předpokladem úspěšné revitalizace odstranění zdrojů znečištění. Neméně důležitá je však i komplexní obnova přirozeného charakteru toku – zvýšit rozmanitost dna, obnovit říční meandry a slepá ramena, založit nové břehové porosty atd. Ideální je přitom volit individuální přístup k jednotlivým tokům a snažit se dosáhnout stavu podobného nenarušeným lokalitám v blízkém okolí. Výzkumy ukazují, že dobře provedené revitalizační práce mají pozitivní vliv na biodiverzitu a správné fungování vodních ekosystémů.

Pozitivním příkladem revitalizací ze Slovenska je zprůtočnění několika dunajských ramen (devínské, velkolélské, rusovecké,…), které uskutečnilo BROZ ve spolupráci se Slovenským vodohospodářským podnikem. Komplexní revitalizace rozsáhlejších úseků řek či menších toků je však u nás dosud nedostatečná. V Česku naproti tomu už proběhlo několik takových projektů, například na Bečve, Hučine či Kobylím potoku.

Špatná praxe

Necitlivé zásahy do koryt

Přestože je potřeba spoutat vodní toky stará snad jako lidstvo samotné, největší zásahy do našich toků jsme způsobili až ve druhé polovině minulého století. Ve snaze zabránit povodním či rozšiřovat zemědělskou půdu bylo narovnány a zabetonovány stovky kilometrů toků, které do té doby přirozeně meandrovaly krajinou a čas od času měnily své koryto či vytvářely nová boční ramena. Přestože dnes máme množství vědeckých důkazů o škodlivosti těchto zásahů a známe citlivější alternativy, stále je běžnou praxí zavírat toky v obcích do betonových koryt. V důsledku toho například vodní organismy přicházejí o prostředí vhodné pro život a narušuje se kontakt s podpovrchovou částí toku.

Poslední nespoutanou divočící řekou na Slovensku je Belá, pramenící v Tiché a Koprové dolině. Navzdory její nenahraditelné ekologické hodnotě dosud není dostatečně chráněná, v důsledku čehož na ní stojí malá vodní elektrárna a v roce 2018 byla po povodni necitlivě a na mnoha úsecích zbytečně přebagrována správcem toku.

Odstraňování umělých bariér

Umělé bariéry na tocích, jako jsou drobné hráze, jezy, ale i velké přehrady, často představují neprůchozí bariéry pro vodní organismy. Nejde přitom jen o známé případy lososů či vyzy velké, ale i množství drobných bezobratlých osídlujících dno, tzv. makrozoobentos, který představuje důležitou součást vodních ekosystémů. I když odstraňování umělých bariér stále vzbuzuje nedůvěru veřejnosti, jsou důležitou součástí revitalizace vodních toků.

Odstraňování velkých bariér je zatím doménou zejména ve vyspělých západních zemích, zatímco u nás je trend stále spíše opačný. Pozitivním domácím příkladem je odstranění jezu na toku Hučavy u Očové, o kterou se postarala WWF ve spolupráci s vodohospodáři. Dosud největší odstraněnou bariérou v Evropě je 35m přehrada Vezin na řece Séluně ve Francii.

Výstavba přehrad a vodních elektráren

Přehrady a vodní elektrárny jsou často propagovány jako perspektivní obnovitelný zdroj energie. Současně ale mají řadu negativních vlivů na vodní ekosystémy, které byly předmětem velkého množství vědeckých studií. Přehrady představují migrační bariéry, a i když jsou u nich budovány rybovody, často neplní svůj účel. Vodní stavby rovněž mění přirozené průtokové a teplotní režimy. Zachytávání sedimentů v přehradách způsobuje tzv. efekt hladové vody, při kterém dochází k nadměrnému vymílání břehů a dna pod hrázemi.

Kromě velkých přehrad mají negativní vliv na vodní ekosystémy i malé vodní elektrárny, zejména pokud přehrazují celý tok a jsou budovány blízko sebe. Tehdy přeměňují tekoucí řeky na systém fragmentovaných stojatých vod, čehož jsme svědky například na řece Hron.

Přirozené břehy a ostrovy

Meandrující vodní toky vytvářejí dva základní typy přirozených břehů. Na vnitřní straně meandrů vznikají tzv. štěrkové lavice. Ty představují významný biotop pro mnohé druhy rostlin a živočichů, například ohroženého židoviníku německého. Na vnější straně často pozorujeme vymílané kolmé stěny, ve kterých hnízdí například břehule říční či ledňáček říční. Písčité kolmé břehy pod hladinou zase obývá dnes již velmi vzácná jepice dlouhoocasá, která je známá masovým rojením. Nenahraditelný význam mají také říční ostrovy, které jsou důležitým hnízdištěm racků či rybáka obecného.

Pro svůj přirozeně nestabilní charakter jsou kolmé břehy často trnem v oku vodohospodářům, v roce 2021 se však BROZ podařilo jeden takový břeh obnovit na Dunaji. Přirozené ostrovy vlivem regulací na našich řekách prakticky zanikly, proto jsou dobrým náhradním řešením alespoň umělé ptačí ostrovy. Ty se u nás nacházejí například na vodní nádrži Sĺňava a Gabčíkovo, a stará se o ně SOS – Birdlife.

Odstraňování břehových porostů

Břehové porosty plní v ekosystémech vodních toků množství důležitých funkcí. Zejména v horních úsecích toků jsou základním zdrojem potravy pro vodní bezobratlé v podobě listové opadanky. Koruny stromů zase regulují množství světla a zabraňují přehřívání vody v létě, a naopak jejímu podchlazení nebo až zamrzání v zimě. V neposlední řadě, kořeny poskytují úkryt pro zvířata a přirozeně zpevňují břehy. Kromě narušení potravního a teplotního režimu tedy odstraňování břehových porostů může vést i ke zvýšené erozi.

Kromě stromů stojících na březích, má v tekoucích vodách podobně významnou funkci i mrtvé dřevo ležící v korytech. To představuje zdroj potravy a prostor pro uchycení zvířat v silném proudu, vytváří úkryty před predátory a přirozené úseky se stojatou vodou. V nich se mohou vytvářet jiná společenství než v proudu, díky čemuž dochází ke zvyšování biodiverzity. Mrtvé dřevo z toků by proto mělo být odstraňováno pouze v opravdu nezbytných případech, pokud kvůli němu opravdu hrozí škody na majetku nebo lidských životech.

Ochrana a výzkum pramenů

Prameny představují místo, kde podzemní voda vyvěrá na povrch. Často jsou laickou veřejností vnímány zejména jako zdroje pitné vody, ale současně představují i ​​významný a unikátní ekosystém. Vyznačují se totiž jednou zajímavou vlastností – mnohé z nich mají po celý rok velmi stabilní teplotu vody. Přestože jsou prameny málo prozkoumané, dostupné výzkumy ukazují, že je osidluje bohaté spektrum vodních bezobratlých. Je pro ně typická pestrá druhová skladba, což znamená, že jednotlivé prameny jsou osidlovány kombinacemi různých druhů, proto je třeba chránit je jako celek.

Nejlepším způsobem ochrany nenarušených pramenů je nezasahování do nich. Naopak prameny ovlivněné necitlivými zásahy je třeba zrevitalizovat, podobně jako jiné úseky vodních toků. Obecně je ale ochrana pramenů velmi podceněná a je tedy u nás prakticky nemožné najít příklady dobré praxe. Prameny však byly předmětem revitalizace například ve Finsku.

Úprava a odběr vody z pramenů

Největší člověkem způsobenou hrozbou pro prameny je odběr pitné vody. V nejhorších případech, kdy je zachycen celý pramen, dochází k nenávratnému zániku biotopu. I odběr větší či menší části vody však znamená hrozbu pro biodiverzitu – zmenšuje se totiž kvůli němu velikost pramene, což může mít nepříznivý dopad na velikost populací vodních bezobratlých. Kromě toho, při zachytávání pramenů často dochází k necitlivým úpravám dna, břehů a bezprostředního okolí pramenů. Takovýmto způsobem byly zničeny nebo narušeny mnohé z největších krasových pramenů na Slovensku, tzv. vyvěraček.

Problematická je i oblíbená činnost turistů – úprava studánek. Ta je často považována za prospěšnou činnost, pro vodní živočichy ale může skončit katastrofou. Často totiž při ní dochází například k odstraňování napadaného listí, které je však v pramenech klíčovým zdrojem potravy pro jejich obyvatele. Mezi ty patří i mnohé druhy osídlující výhradně prameny, například plž zdrojenka široká.